křesťanství
revidované znění Modlitby Páně a vyznání víry | nový evangelický zpěvníkREVIDOVANÉ ZNĚNÍ MODLITBY PÁNĚ, APOŠTOLSKÉHO a NICEJSKOCAŘIHRADSKÉHO VYZNÁNÍ VÍRY
Usnesení 1. zasedání 35. synodu ČCE č. 34
Synod přijímá znění Modlitby Páně předložené v tisku č. 18/2 na str. 2.
Synod přijímá znění Apoštolského vyznání víry předložené v tisku č. 18/2 na str. 2.
Synod přijímá znění Nicejsko-cařihradského vyznání víry předložené v tisku č. 18/2 na str. 3.
Důvody a smysl změn
Podnět k revizi liturgického znění Modlitby Páně a obou starobylých vyznání víry vyvstal
v souvislosti příprav nového evangelického zpěvníku (viz usnesení 3. zasedání 34. synodu).
Jakožto pomůcka určená pro nejrůznější příležitosti, při nichž se církev schází k bohoslužebným
shromážděním, by zpěvník měl obsahovat také standardizované znění nepísňových textů, které se
při takových příležitostech často používají. Mezi modlitbami, jimiž se církev i jednotliví křesťané
obracejí k Bohu, má od počátku zvláštní místo Modlitba Páně (MP), ke společnému vyznávání
obsahu své víry církev odedávna užívá tzv. Apoštolské (AV) a Nicejsko-cařihradské vyznání
(N-CV).
Všechny tři tyto texty mají pevnou, ustálenou formu v jazycích jiných než českém (MP a N-CV
v řečtině, AV v latině), v našem prostředí je tedy užíváme v překladu. Protože žádný překlad není
dokonalý, je nejen možné, ale i potřebné jednou za čas ověřit, zda stávající a používaný překlad
nevyžaduje oprav či úprav. Tato potřeba vzniká především z toho, že cílový jazyk překladu se
vyvíjí a některé formulace v něm zastarávají, stávají se nesrozumitelnými či mění svůj význam.
V případě textů užívaných různými společenstvími pak přistupuje také pochopitelná snaha dospět
ke shodnému znění takových textů, zvláště když jsou to texty vyjadřující církevní jednotu. Zároveň
však je třeba respektovat značnou setrvačnost, jež k tradovaným a sdíleným textům patří, takže
změny nemohou být prováděny příliš často a lehkomyslně. Příprava nových bohoslužebných
pomůcek, k níž obvykle nedochází častěji než za 1–2 generace, je vhodnou příležitostí k takové
revizi.
Účel standardního znění
Standardizované znění textů zachycené v bohoslužebných knihách ovšem nechce určovat jediné
použitelné, nebo dokonce jediné platné znění těchto textů. Je to znění, k němuž je možno se
vztahovat pro jeho spolehlivost a jež je záhodno užívat tam, kde záleží na jednotě. Ti, kdo se
z nějakého důvodu přidrží znění odchylného (staršího), mají ve standardním znění cíl, k němuž se
mohou postupně přibližovat, když se i jim změna ukáže jako potřebná.
Zásady pro posuzování úprav
Při rozhodování, zda navrhnout úpravu stávajícího znění uvedených textů, byly uplatňovány tři
hlavní zásady.
(1) První zásadou byl ohled na konzervativní povahu tradice, tedy snaha měnit pokud možno co
nejméně. Změna je navrhována pouze na místech, kde pro ni mluví vážné důvody.
(2) Za takové důvody byly považovány potíže se srozumitelností stávajících výpovědí, a to
především tam, kde je dosavadní znění zavádějící, svádí k chybnému chápání výpovědi. Naopak,
jistá archaičnost jazyka není u tohoto typu liturgických textů nutně na závadu.
(3) Tam, kde se stávající texty mají změnit, je vhodné dbát na jejich ekumeničnost, tedy pokud
možno nevytvářet nové varianty daných textů, nýbrž naopak volit znění, které je již užíváno jinými
církvemi v českém jazykovém prostoru.
Výchozí texty
Za výchozí byly vzaty texty, které jsou vytištěny ve stávajícím Evangelickém zpěvníku z r. 1979
(MP na str. 871, AV na str. 872) a v Agendě z r. 1983 (MP a AV na přední předsádce, N-CV
na zadní předsádce 1. dílu). Jako referenční texty ekumenického konsensu v Českých zemích byly
použity texty schválené Ekumenickou radou církví v ČR (ERC) v r. 2009.
Modlitba Páně
V textu MP je navrhována pouze jedna drobná změna v závěrečné doxologii: archaický tvar
slovesa jest změnit na běžnější je.
Navrhované standardní znění pro ČCE v případě tohoto textu tedy zůstává odlišné od znění ERC,
které se formulací oslovení přiklonilo ke znění užívanému v římsko-katolické církvi: „Otče náš,
jenž jsi na nebesích…“ (ČCE: „který jsi v nebesích…“). Změna vztažného zájmena který na jenž by
byla většinou současných mluvčích považována za archaizaci, předložka na je zvláštností
některých překladů Nového zákona užívaných českou římsko-katolickou církví, nemá oporu
v řeckém textu Mt 6,9 či Lk 11,2 ani dalších překladech.
Text revidovaného znění:
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi,
tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme
našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc
i sláva na věky. Amen.
Apoštolské vyznání
V textu AV jsou navrhovány dvě drobnější a jedna výrazná změna.
(1) Stávající spojení pod Pontským Pilátem nahradit zněním pod Ponciem Pilátem. Dosavadní
forma první části Pilátova jména „Pontský“ vychází z chybného překladu Bible kralické (podobně
Sýkora-Hejčl) novozákonních zmínek o Pilátovi (Lk 3,1; Sk 4,27 a 1Tm 6,13). Tento překlad svádí
k představě, že jméno připomíná Pilátovo rodiště v Pontu, zatímco ve skutečnosti to bylo jméno
římské rodiny Pontii. Fonetickou podobu Poncius je záhodno užít stejně a ze stejných důvodů jako
v N-CV. Touto změnou se ČCE přiblíží znění užívaného v římsko-katolické církvi, zatímco znění
ERC 2009 zachovalo chybné „Pontský“.
(2) Stávající formulaci sedí na pravici nahradit zněním sedí po pravici. Pro změnu předložky
jednoznačně mluví důvody jazykové: „sedět na pravici“ má dvojznačný význam, „po pravici“
přesněji překládá latinské ad dexteram, stejné znění je v Nicejsko-cařihradském vyznání. Také tato
změna povede k ekumenickému přiblížení k římsko-katolickému znění, zatímco znění ERC 2009 je
shodné s dosavadním zněním ČCE.
(3) Změnu vyžaduje především spojení svatých obcování. Archaické „obcovat“ má v současné
češtině, pokud se vůbec užívá, konotace sexuálního styku, což vede ke zcela zavádějícímu chápání
této výpovědi. Jako dobře srozumitelná náhrada se nabízí společenství, přesný překlad termínu
původního textu (latinského communio, případně řeckého κοινωνία). Tato změna ovšem vyžaduje
změnu slovosledu (společenství svatých místo svatých obcování), kterou je pak třeba provést i
v následujících dvou klauzulích: odpuštění hříchů, vzkříšení těla (místo stávajícího hříchů
odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení). V tomto znění třetího článku AV se shodují verze ERC 2009
a římsko-katolická.
Text revidovaného znění:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného,
Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem
Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení
těla a život věčný. Amen.
Nicejsko-cařihradské vyznání víry
V textu N-CV nejsou navrhovány žádné změny, doporučuje se přijetí znění stávajícího, jež je
totožné se zněním ERC 2009 i se zněním užívaným v římsko-katolické církvi. K doporučení
doplňujeme tři poznámky:
(1) V textu je záměrně užit – také v uvedené shodě – fonetický přepis latinského jména Poncia
Piláta. Pravopisná správnost (Pontia) zde ustupuje praktické potřebě naznačit správnou výslovnost.
Tento přepis Pilátova jména je použit i v některých biblických překladech (Petrů, česká
Jeruzalémská bible).
(2) N-CV není v ČCE, podobně jako v jiných evangelických církvích, příliš často užíváno. Jeho
užití při bohoslužbách, zejména ekumenických, však lze jen doporučit, neboť toto vyznání je
shrnutím víry, jež má nejširší přijetí mezi křesťanskými církvemi v dějinách i současnosti.
(3) Zároveň je třeba upozornit, že ve vztahu mezi západními a východními církvemi je to text
ekumenicky citlivý. Východní církve nepřijaly formulaci tzv. filioque, dodatečně do třetího článku
doplněné prohlášení o „vycházení Ducha svatého i ze Syna“. Při přípravě společných bohoslužeb
s křesťany východních církví je třeba na tento problém pamatovat a hledat vhodné řešení.
Text znění:
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i
neviditelného. Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil
z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený,
nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši
spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl
za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle
Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho
království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna
vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu,
svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám
vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
Evangelický zpěvník www. Nový ještě není na světě, ale už je na webu
Informace a spousta ochutnávek. Vyberte si, jestli se rovnou vydáte za písněmi nebo si prohlédnete tváře a profily těch, kdo za přípravou zpěvníku stojí.
Aktuality i představení písní sledujte také na našem Facebooku.